Frkot
Frkot
Již to byla pěkná řádka let, kdy jsem v kleci neměla žádného opeřeného smraďoška. Možná to bylo tím, že už jsem ani žádnou mřížovanou ubikaci nevlastnila, jelikož jsem jí věnovala slečně Efce, která mi zaň zaplatila. Bylo to těsně po revoluci. Po ptačí revoluci, kdy skončila éra andulek, kdy se jich u mě protočila spousta a všechny jsem je do poslední milovala. Ale vyčerpávaly mě a po zhynutí posledního dračíčka jsem si řekla dost.
Ze začátku byl mrňousek nesmělý, laxní a povadlý. Dokonce měl i lehce pochroumanou nožku, nejspíše se v budce pod maminčiným prachovým peřím vedly líté boje. Ale léto pomalu přicházelo a pozvolna se začalo probouzet i v zelenáčkovi. Nesměle se osměloval, začal si vyskakovat a vykřikovat uši trhající skřeky, začal se zajímat o mé ruce, které šmejdily kolem a když jsem mu donesla z polí klásky obilí, bylo rozhodnuto, kdysi strachem prolezý a bojácný Frkoťák byl najednou chrabrým hrdinou útočícím na klásky, ať se vyskytovaly kdekoli - i v mých rukách. Velice se to podobá triku s prosem, až na to, že klásky mu nikdo nenutil pod nos, ale sám si pro ně přifrčel, stačilo natáhnout ruku s oním zeleným zázrakem. Po chvilce trénování jsme to zvládali i bez klásku a vychočování mohlo začít doopravdy.
... a zde shledáváme, že Frkotek odrůstá dětskému opeření a pomalu nám pelichá, očka začíná lemovat bělmo a ozobíčko modrá 
...
... a jak svůdně přivírá očka... 
... juk! 
...
ano ano, můj malý jukatánek...
Spoustu dalších fotek naleznete dále na webu, kde se většinou vážou s tématem (nebo by alespoň měly).
S láskou
Dančaska
