Danči mrtvolky:(
Na Danči zviřotky:
Čiry - má první andulenka, se kterou jsem vedla poklidný nesmělý život, ale o jednich prázdninách (je to již řádka let) se dobyla na svobodu přes dědovy pomalé ruce, když mu upadl zvoneček a můj milý děd jej nestihl zadržet...
Zuzánek, Nejli, Blue - bezcitně odstraněni psem Tedym, který je 1. máje (nevzpomínám si kterého roku) vypustil dosvěta z klece, která byla na balkoně. Oceňujeme svobodomyslné myšlení. Nedoceňujeme fakt, že kdyby andulky přežily jaro a léto, tak konec podzimu a nekonečná dlouhá zima je dozajista zničí ;-(
Anička - zemřela na prapodivný mor, který si donesla od chovatele, naštěstí jím nestihla nakazit ostatní členy opeřené bandy.
Dvě andulky, jejichž jména si nepamatuji - první zemřela z neznámých důvodů, druhá ze žalu :-(
Pík - můj malý Pikatchu, celý žluťoučký a když papal nastrouhanou mrkévku vypadal jako inkriminovaný pokémon. Roztomilost sama. Byl zakoupen k vychočení a pěstován v kleci oddělené od ostatních, ale málem se uplakal steskem. Ani jíst mu nechutnalo, ani pít mu nechutnalo, spát mu možná trochu chutnalo ale nejvíce mu chtunalo všeho, když jsem ho teda po úmorném sebezapření vrazila k ostatním opeřencům. NO a vychočení žádné. Nakonec jsem ho věnovala kamarádčinýmu tatíkovi chovateli. Tak buďtto stále žije (nejspíš neee) a nebo již snad v dobrém skonal. Uctěme jej třemi sekundami ticha. Děkuji.
A spousta dalších andulích přátel, jejichž jména se nezachovala (jejich životní příběhy nebyly asi dosti srdceryvné).
Fany - sestřino malé morčátko rozetové, které uhynulo smutnou smrtí spolu s Loletkou... viz. níže ; -(
Loletka - má nejmilejší morčecí dáma, byla pravda lehce vypasená, zato tak krásně hebounká a měkkoučká a nejúchvatnější na ní byly její retíčky k zulíbání. Byla přenádherná ale bohužel se upekla nedopatřením v akváriu, které zůstalo na balkoně, když bylo velké teplo a my na dovolené. splu s její manší přítelkyní Fany. Opravdu smutná smrt ; -( vzpomínejte s převelkým žalem v srdci
Má miss kenvelo. Miluji jí dodnes
Topka s Lolou
Topka s Lolou na pastvě
Pakobylky - pořídila jsem si snůšku malých klacíčků, které se hýbaly a pochodovaly a tvářily se hrozně nenápadně, ale všichni věděli, že to jsou ONI. Byli roztomié, dokud nezačaly růst do extra nechtuných rozměrů velikosti dlaně. V tom případě jsem je musela operativně nastrkat dokrabice a exportovat na dožití na velké rostliny ostružiní.
Přibyl nový člen nekro klubu - a to bílý myšák Stinky, vlastněn mou sestří. Věnujme mu také svou soustrast.
Stinky (měl kouličky a smrděl)
